Dne 10. září  tvrdé jádro vazounů v počtu 6 kusů (Šemba,Mimčo,Standa,Milan-hasič,Číča,Jarouš) se vydalo pokořit do bývalého NDR nedobytná pevnost Königstein. Jelikož zkušenosti z minulé jízdy měli všichni uchovány v paměti byli jsme řádně připraveni,ale přece jen stoupání na Maxičky provětralo některým  plíce spolehlivě.Jen Šemba neustále pendloval mezi prvním a posledním členem našeho malého sice rozroušeného peletonu a snažil se s někým trochu pokecat.Brzy pochopil, že zastávka k vykonání malé potřeby je více než nutná...Zhruba po 7km stoupání jsme byli navrcholu a mohli jsme v klidu vybalit proteinové  bomby jako chleba s turistou nebo tři dny starý rohlík se sýrem.

Následoval sjezd hodný našich postav brzdové špalky dostaly zabrat, osobně jsem natočil 62km/hod!!! Spanilá jízda končila na náměstí u vietnamského kebabu,ale protože jsme věděli, že kdybychom teď zasedli tak pevnost asi nebude dobyta nechali jsme kebab až na zpáteční jízdu.Cesta do vrchu nebyla až tak krutá jak jsem se domníval ale kapička potu na čele mi přesto vyskočila.Zůročil jsem tří měsíční přípravu a přenechal konečně své oblíbené pozorovací místo na chvostu někomu jinému.Na prohlídku jsme nešli jelikož kapacita našich pěněženek byla omezená na pivo a kebab se vstupem 6 éček se nepočítalo.

Vietnamský stánek se za poslední dva roky nezměnil a kebab nezklamal!! Zpáteční jízda podle Labe se jela dámským tempem 22-23km/hod, protože Standa si letos vylosoval černýho Petra.Nutno podotknout, že jako vazoun nezklamal a dokázal se s tím porvat.Odměnou mu byla zastávka v DC v příjemné hospůdce na Kocandě, kde probíhala svatba.Snažli jsme se vetřít nepozorovaně mezi svatebčany a trochu vytěžit ze situace,ale provděpodobně naše dresy neodpovídaly představám a tak jsme se jen omezili na rady do života panu ženichovi.Po dvou škopkách a Milanovy rozmasírované křeče v pravém stehně jsme pokračovali do další zastávky v Tivoli v Malém Březně.To co následovalo se dá popsat jen stěží, nazval bych to ZELENOU SMRŠTÍ proloženou 14°mokem.Plánovaný příjezd okolo 16 hodiny se jaksi posunul na 19 hodinu.Mou jedinou výhodou bylo, že má pouť končila o 10 km dále.Zbytek vazounů čekala ještě jízda do Lovosic a podle zpráv to bylo docela zajímavá cesta.Nevím jakým přesvědčovačím způsobem se podařilo přimět převozníka, který končí v 19.00 aby tam ještě v 20.30 seděl a čekal.... To si nechám vyprávět na další poznávací výpravě.