jako nejslabší článek dnešní vazounské etapy se ujímám hodnocení akce, dokud jsem ještě plný zážitků, poněvač jestli po té zelené vánici a ferneta na oslavu vítězství našich tenistů usnu. Težko si ráno vzpomenu co se dělo.

 Právě jsem vylezl ze sprchy a myslím na vás, kteří právě dojíždějí k domovům.

Tak stručně:
1) Na začátek jsme si dali jen tak cvičně výjezd na Sněžník, kde se projevili slabší kusy, viz já. Sice jsem si myslel, že Číča, který právě prodělává 1 rýmu, ještě neodezněla a už má druhou se v půli kopce zadusí mě silně zklamal. Jako správný vazoun s vlajícím kapesníkem a s 300m náskokem přede mnou dojel do cíle :-(( A to na vzdory poruše na řazení, ale to se dalo čekat (Rock Machine). Mimino má nové kolo takže se předváděl a dával nám, teda mě jako jedinému zástupci authora najevo, že jeho značka je nej. Čekal jsem, že mu upadne šlapka nebo praskne řetěz, ale nic :-((.

2) 15 km sjezd byl fantastický. Pohled na uvědomělé a zarputilé německé důchodce-turisty bral u srdce.

3) Výjezd na Königstein měl svůj půvab, Šemba nasadil své mírné tempo a během minuty byli všichni v pr.... Popral jsem se s tím po vazounsku zaťal zuby a nadával jim do parchantů a to mi tak ulevilo, že jsem nakonec zdolal i tuto vrchařskou prémii. Pevnost stála za návštěvu, leč eura jsme měli v plánu použít promyšleněji o 6 km dále v místním Vietnamském vyhlášeném podniku!! Tato uvážlivost se nám fakt vyplatila neboť SUPER KEBAB i obsluhující personál si zaslouží pochvalu. Abych nezapomněl - Šemba navázal družbu s místním cyklistickým specialistou na krátké tratě a mi valili oči na jeho pohotovou němčinu :-)) v rozsahu několika slov (gut, ales gut,n ebo dokonce gut, gut).

4) Zpáteční cesta vyžadovala odhodlání a pevnou vůli. Protivítr o síle min 8 m/s možná i víc si vybral svou daň. Nečekaně nápor větru zavál přímo pod kolo vodícího člena (Šemby) SKORO METROVOU ZMIJI!! Jako správný člověk se sklonem k přírodě a vymírajícím živočichům skočil na brzdy!!! Luďa, který se právě kochal krajinou nestačil včas zareagovat a až v poslední okamžiku zatáhl špalky na doraz, předvedl akrobatickou specialitu. Následky - tržná rána na koleně, zhmožděné zápěstí a poškrábané kolo ho nemohly odradit od dalšího pokračování. Pravděpodobně ho hřál pocit, že had byl zachráněn. Toto vše vím jen z doslechu, ponevač jsem se momentálně nacházel v zadní části našeho 5-ti členného pelotonu.

5) V Děčíně jsem polemizoval s myšlenkou sednout na vlak, ale při pohledu na Číču s přilepeným kapesníkem a krvácejícího Lůďu, jsem to nemohl vzdát. Zmobilizoval jsem poslední zbytky sil a za psychické i fyzické podpory jsem dojel do mám velmi dobře známé restaurace TIVOLI. Jelikož jsem věděl, že mě čeká už jen pouhých 6 km k domovu (kluky ještě 30) byl jsem si vědom, že jedno na zdraví určitě snesu, ale co čert nechtěl. Honza slaví v pondělí narozeniny a jako na potvoru já též. Byli jsme připraveni, že to oslavíme na plánovaném víkendovém pobytu. Bohužel účast byla fakt neskutečně slabá. VAZOUNI ZAMYSLETE SE!!

Nakonec jsme se toho zhostili po vazounsku. Obsluha přesně věděla, co má dělat a na posunkovou řeč je zřejmě zvyklá a reagovala celkem ochotně. Plůtek na účtence se pomalu prodlužoval a čas běžel. S plánovaným příjezdem okolo 16 hodiny byl ámen. Po dvou hodinách kdy, už fakt bylo na čase vyrazit, protože Číča už začal obdivovat pozadí jednoho motorkáře, jsme museli vyrazit. Po bíle čáře na silnici jsem bez problému dorazil k domovu. Já dojel!!

Tak to je zhruba průběh dnešního výjezdu.

Tímto děkuju všem zúčastněným, že na mě brali ohled (šáhl jsem si na dno :-)).

Jarouš