Přátelé a kamarádi,

   nejen pro Páju a Radka sesmolím pár nesouvislých vět, které nemají být považovány za tiskovou verzi letošní expedice. Je to můj náhled psaný v euforii a ve stoje (Ti co nejezdili celou sezonu jako já, jistě pochopí proč nesedím….)

   Pájo a Radku bylo to super. Počasí nám přálo. V pelotonu nás osm statečných bojovalo především sami se sebou. Já antibiotik nealkoholik nemajíce zakalenou mysl jsem měl vše pod kontrolou i pád v lesíku pod hrádkem Helfenburg. Málem jsem zkalil vody místního potoka, ale neb jsem dítě štěstěny, tak to bylo v suchu. Svijanské pivánko v bufíku na Skalce bodlo každému, jen já smutně srkal kofolu (a Naďa nepřišla). Husí stezka byla zase super a polévka v Dubé příjemně zahřála. Tradiční okruh okolo Máchova jezera se nemohl obejít bez koupačky. Nevadili nám labutě, důchodci a dokonce ani maminky s dětmi. Jen ta teplota!

V tuto roční dobu se teplota vody pohybovala maximálně okolo 2 cm, víc to nebylo!

To vše však vyřešil „krvesaj“ a v mém případě vídeňská kávička na pláži…….

   Večer se odehrával podle starých osvědčených notiček: pivovary, fotbal, politika, ženský, aféra Ferrari & Mc Laren a letos poprvé se zúčastnění borci předháněli ve výčtu domácích robot, které jsme schopni zvládnout pro udržení tepla v našich domovech. Honza nejdřív dělal hrdinu, že nic doma nedělá, ale pak kápnul božskou a zjistilo se že jsme všichni pěkní universálové. Škoda, že se této diskuse nezúčastnil také Pája a Radek. Závěr byl završen spurtem v Tequile, tentokrát stříbrné a v 1:15 se šlo pokojně na kutě. Bohémská snídaně překvapila každého a mohlo se vyrazit!

   Letos se mi za vydatné podpory Ludvíka podařilo změnit trasu a u čerpačky AGIP v Dubé jsme drželi vrstevnici. Šlo to dobře až za kravín, kde Luďa zavelel do oranice a dále po polňačce. Šel jsem do úniku, ale za zatáčkou někdo rozoral meze (no chápete to? Copak jsou 50 léta?) a byli jsme v loji. Lesíkem a potom strništěm jsme se dostali zpět na silnici, tam Honza stopnul cyklistu a chtěl měnit kolo. Krásná silnička za 70 litránků (za to já byl s celou rodinou 14 dní v Egyptě s plnou penzí….) Ani jsme nechtěli a najednou jsme stáli na rozcestí u Husí stezky a hlasovalo se kudy kam. Já jsem se po předchozím logistickém výkonu zdržel hlasování a v poměru 4:3 bylo rozhodnuto o terénní vložce na Skalku. Cesta byla nádherná, jen ty Rock Machiny se zase podělali!  Číča musel utahovat kliky…..  Zatímco se ostatní oddávali Svijanům na Skalce, tak jsem se Standou vyřešil defekt jeho kola, ale s tou osmou se nic dělat nedalo…  Ostrým sjezdem, kde nám hořeli špalky jsme dorazili do Uštěka a rozloučili se s Jaroušem. Polévka a palačinky v Nučnicích nám přidali sil na doražení do cílových stanic. Bobr perfektní logistikou (na autobusáku v LTM jsme čekali cca 50 sec.) pomohl a bohužel jsme se rozloučili.

   Co závěrem? Snad bych jen citoval SMS Radka Stehlíka, která mi přišla domu v  19:26.

Kola byla super uz  jenom nostalgicky vzpomínám a ted vynest kos atd. Tak práci zdar a za rok slapem zas …….

P.S. Omluvte kvalitu textu - spěchám - dělám za vaše daně.

MR