O počasí raději ani psát nebudu, jedním slovem bída. Alespoň sněhu bylo dostatek, což bohužel později pocítili i lidé v nížinách a Milan hasič při práci. Trasa byla naplánována dokonale. Hned první úsek vyhovoval takřka všem – lanovkou na Lysou horu, super, jen kdyby ten Pája uměl vystupovat z lanovky na běžkách. No nic,naštěstí nejel chycený za bundu zpátky dolů, za chvíli se oklepal a už se těšil na první zastávku, kterou byla Vrbatova bouda. Někteří z nás silně promazali a přijeli na Vrbatovku jak po sprše. Škoda jen, že nemám dokumentující fotky, jistě by byly vloženy a velkou většinu pobavili. Tam se každý z nás zchladil jedním Budvarem, někdo se i posílil jídlem a z Vrbatovky hurá na Labskou. Těsně před Labskou si Číča udělal brigádu na horách a opravil místní rolbu J. Škoda že foťák byl v akci až u stolu a zachytil nás, jak jinak než u piva. Jídlo jsme se ani neodvážili dát, bohatě stačilo pivo za 40,- Kč. Po tak vzácném pivu jsme se vydali na Voseckou boudu, někteří z nás v naději, že uvidí pramen Labe, si to prodloužili o 2km, zbytečně. Nakonec jsem se všichni sešli na Vosecké, každý si dal svůj oblíbený nápoj, polévku apod. Chvíli se pokecalo, něco málo nafotilo a spustili jsme se směr Harrachov. Někomu to z kopce prostě nejelo, prostě jsme neměli „servismeny“ jako naše zlatá Katka. Těsně nad Harrachovem jsme podnikli výstup na Ručičky a po té sjezd nad Rokytnici do jedné útulné hospůdky na sjezdovce. Tam jsem dokoukali fotbal (naší 1. ligu) a po dvou pivech se odvážně pustili do sjezdu. Asi největší rozruch uděl Pája při obouvání běžky, už už to vypadalo že jí najdeme někde v údolí, naštěstí se zastavila a poslušně čekala na slíbený sjezd. Popisovat desítky pádů  je asi zbytečné, stačí se podívat na film Sněženky a machři. Odvážně se spustil z kopce Luďa, který šusem sjel pěkný kus sjezdovky. Zato Číča, ten dal nohy nad hlavu a sklouznul to po zádech. Takový byl konec naší túry na běžkách. Večer jsme dali nějaký gáblik a pivko a šli na kutě.

Druhý den ráno, jsme měli v plánu jít na snowboard, ale počasí bylo ještě horší něž v sobotu. Okamžitá změna plánu zněla: směr Liberec Babylon Centrum. Ač někteří z nás si to chtěli na poslední chvíli rozmyslet, Vinca byl neoblomný a ředitelským hlasem zavelel ke vstupu. Jasně že se to nakonec všem líbilo a říkali, že ta hodina je málo. Posledním a tedy zlatým hřebem této akce byla návštěva Hostince u Zlatého buřtu. Tam jsme se doslova nacpali a pak už jen pospíchali za našimi rodinami.

Díky Mimču byly doplněny nějaké fotky: slavnostní start na parkovišti a u lanovky, přechod státní hranice, večeře s výstupem na Sněžku, exteriér Babylonu v Liberci a závěrečné foto z Hostince U zlatého buřtu. Super spolupráce další již 100% akcí i s fotoreportáží bude z mezistátního fotbalového utkání v Lounech. Bližší informace v sekci plánované akce.